Včera - byla sobota (18.9.2010) - jsem zatoužil po bahenní koupeli (rozuměj: chtěl vyfotit úžasnou fotku nějakého bahňáka v ranním světle, nejlépe vodouše tmavého v letním šatě, kterého jsme tam s Ondrou pozorovali před týdnem uprostřed skupinky jeho kolegů převlečených do zimního).
Předpověď byla po delší době více než nadějná, vydal jsem se tedy hned ráno na oblíbenou lokalitu na jih Moravy. Ondra se mnou tentokrát nejel, protože nebyl ochoten vstávat tak, abychom dorazili na místo před rozedněním.
Sbalil jsem si už večer svačinu a nezbytnosti a ráno úspěšně dojel. Při hledání již dříve vytipovaného místa se mi zdálo, jako bych zahlédl ve tmě vzdálenou postavu, ale říkal jsem si, že to bude myslivec na ranní obchůzce a snažil se na něj zapomenout (od loňského podzimu mám z pohybu po lesích v této době opravdový strach, takže úplně jsem ho z hlavy nezapudil). Nachystal jsem si karimatku, maskování, vlezl pod síť a čekal na světlo.
Tady trošku odbočím a popíšu lokalitu. Je to nádherné močálovité místo obývané neuvěřitelným množstvím ptačích druhů, teď na tahu zněkolikanásobeným. Domov mnoha vodních ptáků, vzácných pěvců, ale i dravců a brodivých. Pro ptáky něco jako oáza uprostřed Llana Estacada. Já si našel místo asi ve středu u mělkých tůněk.
Takže si spokojeně ležím, klimbám, občas kouknu, rozednívá se, naproti z rákosí vyleze na moment chřástal vodní, fotím ho na ISO asi 1600 s časem 1/10 sec, tudíž stále tma.
Když tu najednou to začne. Salva brokovnic zleva. Mé nejhorší představy se staly skutečností. Lov kachen. Ležím uprostřed bitevního pole. Ne, není to bitevní pole, je to popraviště, druhá strana je totiž bezbranná. Já taky. Kachny s křikem odlétají doprava, je jich o pár míň. Salva brokovnic zprava. Doufám, že většina lovců (nebo katů ?) ví, že kachny létají nahoře. Jedna přistála přede mnou v tůňce a zoufale se rozhlíží. Začínám mít strach, jestli nezačne někdo pálit i po ní a tím pádem i po mně. Prosím ji, aby odletěla. Lituju, že teď nesedím v betonové skruži coby krytu u volavek, jako můj kamarád a kolega Ruda někde u Štětí. Obávám se, že maskovací síť z Fotopomůcek.cz není neprůstřelná. Jestli to přežiju, zeptám se tam.
Salva zezadu. Ptáci šílí. Já taky. Po chvíli si rozumově zdůvodním, že na zemi jsem v bezpečí a uklidňuju se. Ptáci to bohužel nepochopili a zmatkují. Vidět desetitisícová hejna špačků, jak v ranním šeru provádějí naprosto zběsilé akrobacie tam a zpátky podle výstřelů, je šílené. Salva zleva. Začínám si zvykat. Ptáci ne. Obvzláště kachny zoufale křičí a létají si tam a zpět pro další dávky broků. Zahlédnu hejnko nějakých bahňáků naštěstí nízko, kde jsou snad v bezpečí. Je mi jasné, že jsem vstával zbytečně. Mám chuť se zvednout a jet domů. To ale nejde, lovci jsou všude kolem mě a nerad bych některému nadšenci dával chvilkovou naději, že se před ním objevil divočák. Třeba si berou s sebou i kulovnice. Musím si to vytrpět do konce. Konec zatím v nedohlednu. Další salvy se mnou už nic nedělají - o kachnách se to říct nedá. Nad hlavou mi přeletí hejno vrubozobých pronásledované salvou broků. Nevím ve tmě, co to je, ale kachny divoké určitě ne. Zdají se zespodu černobílé, možná poláci chocholačky, hoholi severní snad ne. Mohou se lovit ? Nevím, ale broky lítají. Z rákosí se ozývá zoufalý křik rozličných druhů. Nikdy jsem nic takového neslyšel.
Rozednilo se, Slunce je však z východu zakryté mraky, takže ranní světlo se nekoná. Salvy řídnou ale trvají, odbíjí asi devátá. Vylézá konečně Slunce. Ptáci jsou zalezlí. Mám chuť se sebrat a jít domů, ale zahlídnu pohyb v rákosí - paráda, kromě mě to ještě někdo přežil. Nesměle se ukáže několik bekasin cedících bahno. Fotím je. Aspoň něco. Po bekasinách je dlouho klid. Ptáci jsou asi vrcholně vystresovaní a bude trvat dlouho než se vrátí ke svým rituálům. Podřimuju a občas se kouknu. Jeden Pisík mi přešel před krytem, ale byl tak blízko, že po cvaknutí závěrky zrychlil a odpochodoval.
U vedlejší louže jsem zahlédl pohyb - ejhle, kolihy velké, nádhera, ale na dobrou fotku jsou příliš daleko. S nimi tu brodí jespáci obecní, vodouši tmaví, břehouš rudý a bekasiny. Tak alespoň dokumentačně. 
Těšil jsem se na tento den celý týden, ovšem to, co jsem zažil, předčilo všechna moje očekávání. Něco jiného je vědět, že se to děje, něco jiného je to zažít na vlastní kůži, včetně doprovodného šílenství. Už chápu, proč jsou u nás ptáci tak plaší a je stále těžší se k nim přiblížit. Prožívat to, co oni, tak nevylezu z rákosí celý život. Je skličující, že v zemi, která je téměř celá přetvořena v tzv. kulturní krajinu, jsme schopni se chovat jako nekulturní barbaři k posledním zbytkům divoké přírody, které tady máme, nebo které přes nás cestují. Neuvědomujeme si dostatečně, že zatímco lidská populace neustále roste, ostatní živá příroda dostává zničující zásahy naší běžnou činností, takže zbytečné povyražení typu lov bychom si měli dávno odpustit.
P.S. Ještě poznámku na závěr. Jestli si mě, s mým opatrným způsobem pozorování, někdy dovolí nějaký militantní "ochránce přírody" nařknout z rušení zvířat, tak mu - patrně nevybíravými slovy - emotivně vysvětlím, kam by měl upřít své snažení, pokud je myslí opravdu vážně a nechce se jen realizovat nesmyslnou buzerací jednotlivce (kauz typu otrávených racků zemědělci je stále dost - a systematický tlak na loveckou lobby by také rozhodně neuškodil...)
