Chov stehlíků aneb naši noví rodinní příslušníci

Stehlík obecný - GoldfinchMěl jsem to tušit. Vlastně to ani nemohlo dopadnout jinak. Naše návštěva na výstavě kanárů a evropského ptactva v Brně skončila Ondrovým přáním chovat doma páreček nějakých evropských pěvců. Je pravdou, že vystavovaný hýl dokázal nadchnout dokonce i mě, jinak zapřísáhlého odpůrce přidávání si starostí za cokoliv dalšího živého v rodině.

Nechali jsme si poradit od odborníků a místo dost dominantního hýla se rozhodli pro klasiku z období před rozšířením rádií do domácností - čížky. Jenže chovat evropské ptáky je podstatně složitější než chov exotů - potřebujete na ně doklad o původu. Mělo by to zamezit odchytu ptáků z naší přírody a šíření pouze jedinců narozených v zajetí.

voliéraBěhem dvou dnů jsem nastudoval, jak by měla vypadat vhodná voliéra, nakreslil si ji s přihlédnutím k jejímu zamýšlenému umístění a na internetu našel výrobce v hliníkovém provedení. Bohužel dodací lhůta 2 měsíce neuspokojila naše nadšené vzplanutí, a tak jsem ji nechal vyrobit z oceli a koupil svařované pletivo k potažení. Za týden byla doma dokonce i nakomaxitovaná a s Ondrou, vrtačkou a flexou jsme se pustili do práce. Páteční večer a půl soboty zabrala montáž pletiva, dvířek a vybavení, ale bral jsem to i jako výchovnou a osvětovou akci pro Ondru, takže kromě bolavých zad mi to až tak nevadilo.

Jenže zajištění párečku evropských ptáků v zimě není tak jednoduché. Není mnoho chovatelů, kteří by se jimi zabývali a hlavně ti, které měli určené k prodeji, již prodaní jsou. Po 14-ti denních útrapách se nám s pomocí známého chovatele podařilo vymámit z jeho kamaráda párek krásných stehlíčků. V pátek před Štědrým dnem jsem je přivezl dopoledne domů, aby si ještě za světla zvykli na nové prostředí a nejočekávanější vánoční dárek byl doma. Dlužno podotknout, že při jejich pojmenovávání se mezi členy rodiny strhla vášnivá výměna názorů, ale nakonec jsme hlasováním přisoudili samičce jméno Stela a samečkovi Břetislav (můj návrh, aby dvojice slyšela na jména Břetislav a Jitka známá z české historie, byl ostatními přehlasován).

Krahujec obecný - SparrowhawkStehlíci si ve své voliéře na balkoně mezi Ondrovým a Klárčiným dětským pokojem zvykli, bez problémů žrali a občas komunikovali se svými příbuznými, kteří nám přilétali na krmítko pod balkonem. Až jednoho dne...

Po obědě jsme spokojeně zažívali a sledovali DVD Life of Birds, zrovna nějaké dravce. Najednou volá Klárka z pokoje maximálně rozrušená na Ondru, Ondra běží k ní do pokoje a volá maximálně rozrušeně na mě, já - dosti neochotně a s plným žaludkem, ale hnán jistou naléhavostí v hlase svých dětí - funím do schodů za nimi. Na balkoně, na voliéře, sedí krahujec. Stehlíci se mohou zbláznit, Ondra spěchá pro foťák, já opatrně vytahuju žaluzie a cvakám přes okno nějaké dokumentačky. Krahujec klidně sedí. Opatrně otevírám balkonové dveře a fotím škvírou. Krahujec stále klidně sedí. Otevírám je dokořán a vstupuji na balkon (šířka balkonu je cca 3m, hloubka asi 1,3m). Krahujec pořád klidně sedí. Jsem na dosah ruky a fotím Ondrovou D90+70-300VR2. Krahujec obecný - SparrowhawkSvětlo není žádné a já se třepu jako sulc. Natahuji ruku a krahujec slétá pod balkon na konstrukci pro vinnou révu (asi 5m od balkonu) a na vršek našeho krytu u krmítka. Ondra běží ven a fotí ho zespodu. Vracíme se do pokoje, ale Klárka se znova rozkřičí. Krahujec útočí na stehlíky ve voliéře. Létají jako splašení, máme strach, že dostanou infarkt nebo se zraní sami. Rychle skočím na balkon, ale krahujec si mě vůbec nevšímá a fascinovaně se snaží probít do klece. Nakonec ho zaháním. Sedá si na okno Ondrova pokoje, asi 2m vedle balkonu. Kontrolujeme stehlíky a vidíme, že Břéťa má nahoře u kořene zobáku vytrhaná drobná černá peříčka a zaschlou krev. Musel sedět na pletivu, když dravec zaútočil a schytal zásah drápem.

Krahujec obecný - SparrowhawkOtevírám voliéru a přearanžovávám větve, aby nesahaly až k čelní stěně. Klárka stojí vedle mne, když krahujec znovu zaútočí. Mám obě ruce hluboko ve voliéře, krahujec přede mnou divoce tancuje a plácá mě křídly do obličeje. Klárka šílí a společně ho zaháníme. Stejně zůstává sedět na stromě před domem. Teď už je jasné, že úlovek na dosah ho dráždí natolik, že budeme muset udělat větší opatření. Naštěstí mám nachystanou polykarbonátovou desku na střechu voliéry, tak ji připevňuji zepředu, aby na naše stehlíky neviděl. Krahujec obecný (Sparrowhawk) na krytuMáme strach o Břéťu i o Stelinku, tak jim doplňujeme do krmiva podrcené slunečnice, aby nabrali sílu a přestáli noc. Pozorujeme je z dětských pokojíků a vypadá to, že se ze zážitku otřepali rychleji než my - pijí a zobou a chystají se ke spánku. Ještě zajišťujeme kartonem i část boční strany, aby měli více klidu a soukromí a necháváme je vyspat. Ráno je oba nacházíme živé a věříme, že tuto životní zkušenost přestáli.

Nikdy jsem se zatím nesetkal s tím, aby divoký dravec v těsné přítomnosti člověka se choval takto agresivně a nebojácně. Krahujec vypadal na mladého jedince a možná byl vyhladovělý a nechal se ovlivnit představou snadného úlovku. Každopádně od té doby jsme jej už u stehlíků nikdy neviděli. Doufáme, že i on přežil svůj neúspěch a někde si loví. Sportovně, ne ptáky v zajetí.

P.S. Jo, málem bych zapomněl, jestli si tohle přečte, tak ať si přiletí umýt ten řádně pokaděný balkon...

RSS kanál

Syndikovat obsah