Ibis skalní - po 500 letech zpátky v Evropě

Ibis skalni - WalldrappIbis skalní je pravděpodobně nejvzácnějším ptákem Evropy - pokud to můžeme říci o druhu, který je v Evropě považován za vyhynulého. Pták, běžný v době Kryštofa Kolumba, přežívá už pouze v Maroku a Sýrii v počtu několika stovek jedinců.

 

Z mého pohledu drží ještě další primát - je rozhodně nejošklivější ptákem, kterého jsem kdy viděl a budí dojem, že uniknul z Hádovy říše zemřelých řecké mytologie.

Ibis skalni - Bald IbisJaké bylo tedy naše překvapení, když Ondra první den fotoexpedice na jihu Španělska v černém letícím ptáku poznal ibise skalního. Snažili jsme se zrovna o letovky vlaštovek skalních a údolím prolétal ibis. Vlaštovky byly rázem zapomenuty a vyčkávali jsme, jestli se ještě ukáže. Už jsme tomu přestávali věřit, až najednou trojice ibisů letěla proti nám ve vzdálenosti asi 100m. Za nimi spěchal čtvrtý, který letěl přímo k nám a vzniklo tak několik letovek.

Po čtrnácti dnech, poslední den pobytu v Andalusii, jsme se na místo vrátili znovu. Hlavním důvodem bylo hnízdiště volavek rusohlavých, které jsme poblíž objevili, ale i naděje spatřit znovu "našeho" ibise. Čekali jsme na odpolední světlo, které trvalo jen krátce, protože na západě čněly do výšky skály a zhruba od 17-ti hodin stínily Slunce. Na focení jsme měli nanejvýš hodinu.

Věnovali jsme se volavkám, kterých tam byly přibližně tři stovky, až najednou Ondra vykřikl a rozběhnul se pryč. Za chvíli se vrátil s očima vytřeštěnýma a táhnul mě od volavek. Uviděl prolétajícího ibise, což při jeho rozměrech (rozpětí cca 1,4m, stejně jako kolpík nebo volavka červená), barvě (pohřebně černá) nebylo až tak obtížné. Ale to hlavní bylo, že ibis letěl za hnizdištěm volavek, prolétnul kolem nás a přistál ve skále na západě. Ondra v ní objevil 3 hnízda, na nichž seděli velmi nenápadně ibisové ! A to ve výšce asi jen něco přes 4m nad zemí !

Jejich hnízda byla propletena kousky igelitů, což ubíralo na přírodním vzhledu, ale jim to zřejmě vyhovovalo. Snažili jsme se je opatrně fotit - byli klidní, vůbec nic si z nás nedělali. Ono i umístění hnízd hned na kraji poměrně rušné silnice bylo nečekané. Skoro by se dalo říci, že chtěli být v blízkosti lidí. Hnízda byla focena ve stínu a ibisi, když na nich seděli, byli takřka neviditelní. Na kolemjedoucí řidiče aut jsme museli působit jako blázni, kteří fotí skalní římsu přes silnici a doufají, že je nic nepřejede.

Více než hodinu, až do našeho odjezdu, jsme vyhlíželi přílet čtvrtého, kterého jsme zahlédli od hnízd odlétat (buď se střídali nebo nosil hnízdícím potravu), ale nedočkali jsme se. Zůstává ovšem jednoznačně nejvzácnějším fotografovaným druhem expedice Španělsko 2011.

Ibis skalni - Bald IbisPokud byste někdo narazil na další informace nebo dokonce vlastní zkušenost s ibisy skalními v Evropě, budeme velice rádi, když se o ně s námi podělíte. Na letovkách je vidět, že byl kroužkovaný. Bylo by zajímavé zjistit, zda se jedná o ptáky z Marocké populace (která je nejpočetnější a nejbližší) nebo o vypuštěná zvířata, která úspěšně našla hnízdiště. Bylo by příjemným překvapením zjistit, že se ibisi skalní do Španělska (a tím i Evropy) vrátili.

Celá FOTOGALERIE Ibise skalního

Přímý přenos ibise skalního v ZOO Praha

Ibis skalní
(Geronticus eremita, angl. Waldrapp nebo také Bald Ibis) je vzácný brodivý pták z čeledi ibisovitých.

Obývá neúrodné, suché, skalnaté krajiny. Dorůstá 70-80 cm a je celý leskle černý s neopeřenými lícemi a čelem a dlouhým, růžovým, na konci směrem dolů zahnutým zobákem. Hnízdí v koloniích na skalních útesech, kde si staví jednoduché hnízdo z větví, do kterého následně klade 2-3 vejce. Živí se zejména plazy, hmyzem a jinými malými živočichy.

V minulosti ibis skalní obýval Střední východ, sever Afriky a jih Evropy, podle fosilií zde navíc žil již před 1,8 miliony lety. Z Evropy byl zcela vyhuben zhruba před 300 lety a v současné době je řazen do kategorie kriticky ohrožených druhů. Jeho volně žijící populace je dnes odhadována na 500 jedinců v jižním Maroku a méně než 10 dalších v Sýrii, kde byl jeho výskyt nově objeven teprve v roce 2002. Stále se přitom jedná o ubývající druh, a to i přes nedávno prováděné reintrodukční programy v Turecku, Rakousku, ve Španělsku a v severním Maroku.

Důvody dlouhodobého úpadku početnosti tohoto druhu nejsou stále objasněny, je však jisté, že v posledních letech mohl za rychlé ztráty celých kolonií zejména lov, ztráta přirozeného biotopu a otrava pesticidy. (zdroj: Wikipedie)

RSS kanál

Syndikovat obsah