Ráno v bahně aneb jarní tah

Jaro je v plném proudu - po návratu ze španělské expedice byl nejvyšší čas užít si tahu také u nás. I na Moravu dorazilo pěkné teplé počasí a já dostal strach, že bahňáci, hnáni na sever touhou nejsilnější, kolem nás proletí, aniž bych si jich pořádně všimnul. Jednu květnovou sobotu jsem opustil spící rodinu v 3,30 ráno, sbalil foťák, maskovací pomůcky a vyrazil na jih od Brna. 

Za necelou hodinu jsem už ležel v bahně, čekal na světlo a koukal kolem sebe. Lokalita nebyla ještě zdaleka tak zarostlá jako na podzim, takže výhled i od země byl překvapivě dobrý. Krátce po mém příchodu jsem zaznamenal osamoceného vodouše bahenního pročesávajícího mé okolí. Chvíli na to mi před objektivem (nefotitelně) přistál konipas luční, po několika minutách vystřídán konipasem bílým.konipas bily

Chodili kolem mě absolutně nevzrušeně - klidně jsem mohl snídat a doufat, že poodejdou i do snímatelné vzdálenosti. Začínalo krásné ráno.

 

Můj plastový balabán čejky chocholaté zapíchnutý asi 2 metry vedle krytu přilákal dvě živé. Zatímco jedna po čtvrthodině odletěla za hejnem, druhá mi dělala společnost ve vzdálenosti 2-6 metrů od krytu po celou dobu !

 

Litoval jsem, že nepoužívám tělo fotoaparátu s FF čipem pro snímání na vysoké ISO - musel jsem čekat na světlo a i tak byla spousta fotografií - zvláště těch v pohybu - rozmazaná. Doufám, že i na Vás dýchne z fotek ranní nálada, kterou jsem si vychutnával já.

Kulík říční ve směru mého objektivu spáchal důkladnou ranní očistu a vydal se přímo ke mně. Pohled tváří v tvář dal vyniknout jeho naštvanému designu až jsem se musel zasmát. Nejspíš se tvářím podobně - alespoň to říkají kolegové v práci.

Dalším modelem se stal vodouš šedý. Ač jsem tento druh zatím nikdy nefotil, pouze pozoroval zdálky, i bez Ondry mi bylo jasné, o koho jde. Svému jménu dostál, jak můžete posoudit sami.

Chvíli po sedmé hodině přede mnou přistálo hejnko jespáků bojovných. Kdo je neviděl v akci, nepochopí. Postupují systematicky vodou, pročesávají ji, navzájem se předbíhají. Zkrátka invaze. Hlavy ve vodě, občas nadechnout, hlavně nezastavit.

Po deváté hodině už bylo Slunce příliš vysoko a já se začal balit. Vylezl jsem z úkrytu a vodouš si dál nerušeně pochodoval kolem mne. Asi se z nás stali přátelé :-) Ve výšce na obloze jsem zaregistroval čtyři velké ptáky. Zprvu jsem myslel, že to budou volavky, ale když se přiblížili, poznal jsem jeřáby popelavé. Další nečekané pozorování.

Strávil jsem v bahně pozorováním nádherné ráno. Škoda, že se mi to nedaří častěji. (další fotografie naleznete pod jednotlivými druhy)

RSS kanál

Syndikovat obsah