Novinka od japonského výrobce Nikon D800 už přestala býti novinkou, a tak si - po půl roce používání - troufnu sepsat ryze subjektivní pocity z jeho používání při fotografování přírody, především živé. Nečekejte tedy žádné testovací obrazce, čísla ani jiná technická měření jednotlivých parametrů, ty naleznete na specializovaných serverech typu dpreview.com, DxO Mark apod. Čtěte dál, jestli Vás zajímá, jak se mi fotoaparát osvědčil v terénu, proč jsem se rozhodl právě pro něj a zda-li a nakolik splnil má očekávání.
Po dlouhých letech strávených s Nikonem D90, začal i Ondra pošilhávat po vlastní zrcadlovce a bylo jasné, že do jeho malých rukou je D90 maximum. Jenže pořizovat sice vynikající, ale již morálně zastaralou D300s, nebo fullframovou D700 se stejným rozlišením 12Mpx a ztratit výhodu cropu, se mi nezdálo rozumné. Ideálem pro WL fotografa je cropový fotoaparát s citlivostí FF čipu Nikonu D700 (D3s). Je to vůbec stávajícími technologiemi realizovatelné ? V tomto jsem byl dost skeptický. Když přepočítám 12Mpx na cropu (DX, APS-C), na které jsme byli zvyklí, potřeboval bych 28Mpx na fullframu (FF), abych se nemusel dostávat blíž. U spousty našich drobných fotografických objektů to už ani nejde - fotíme pěvce na pár metrů.
Na začátku roku jsme se konečně dočkali a Nikon předvedl nová profesionální těla D4 a D800 (D800E). Nikon D4 s nekompromisním výkonem, rozlišením 16Mpx a cenou pro zákazníky, u kterých na sebe vydělá, mě neoslovil - rozlišením a ztrátou crop faktoru bych si pohoršil. Nikon D800 s nečekaně vysokým 36Mpx čipem zase nepředpokládal dobrý výkon z hlediska vyšších citlivostí. Téměř jsem začal litovat, že nemám Canon vybavení a možnost pořídit 1DMarkIV. Ovšem testy na DxO Mark překvapily a ukázaly, že obraz z D800 na vysoké ISO po zmenšení na stejnou velikost obstojí i v porovnání s D700. Dokonce se výsledky jevily nepatrně lepší z nové D800. Takže jsem s napětím čekal na další recenze a nakonec, když cropová profi řada D300 nepokračovala žádným následníkem, se rozhodnul tělo D800 objednat.
Vycházel jsem ze 2 principů:
1) za špatných světelných podmínek, když výslednou fotku zmenším na 12Mpx (z orig. 36Mpx), mám výsledek stejný (nebo nepatrně lepší) než z D700, což je velký krok dopředu oproti všem DX (APS-C) tělům (ale ztratím taky přiblížení a musím se dostat blíž já nebo se smířit s výřezem kvality srovnatelné s DX čipy)
2) za dobrých světelných podmínek, i když udělám výřez, jsem na tom lépe než s DX (APS-C) čipem 12Mpx se stejným objektivem (cca 15Mpx) .
Tím pádem jsem si přechodem z 12Mpx DX foťáku pomohl i ve špatných světelných podmínkách, i v dobrých podmínkách. A jako přidanou hodnotu mám nejcitlivější AF systém na trhu (stejný jako D4) s nejlepšími vlastnostmi (což se ukázalo jako přínos největší, viz níže).
Praxe
Ergonomie D800 je, stejně jako u ostatních Nikonů, výborná. Je dobré nastavit si ovládání podle Vašich osobních priorit a některá funkční tlačítka nebo kolečka si namapovat, jak Vám vyhovuje (měním si např. směr -...+ zobrazení i pohybu koleček, Fn tlačítkem u tlačítka kontroly hloubky ostrosti měním CROP 1 - 1,2 - 1,5 apod.) Pro mě osobně je důležitá rychlá změna citlivosti (nastavení ISO mám na palcovém kolečku a využívám funkci Auto ISO s limitem maximální hodnoty). Mohu potom rychle reagovat na to, zda fotím statickou scénu (nízké ISO) nebo akční (rychle přejedu palcem přes kolečko a navýším ISO o několik kroků, čímž snížím časy a nebudu mít výsledek rozmazaný). A každý, kdo fotil v přírodě, ví, že poklidně stojící volavka se promění v mrštného lovce během okamžiku. Nejsem příznivcem mnoha vychytávek, které za Vás řeší situace nebo Vám ukazují nepřeberné množství údajů, které vlastně nepotřebujete, ale některé drobnosti mě potěšily hodně.
Například vylepšené chování funkce AutoISO, kdy si jako maximální čas závěrky můžete nastavit hodnotu AUTO, při které fotoaparát vypočítá čas podle ohniskové vzdálenosti připojeného objektivu (a můžete si nastavit posunutí o několik expozičních stupňů). V praxi to znamená, že když mám nastavené AutoISO s teleobjektivem 500mm, nemusí být hraniční čas, při jehož překročení se sama zvyšuje citlivost, napevno např 1/125s , ale vypočítá ji podle objektivu jako 1/500 posunutou o 2 kroky = 1/125s. Připojíte-li objektiv s menší ohniskovou délkou, např. 100mm, bude přístroj zvyšovat ISO až při překročení času 1/25s. Nemusíte při změně objektivů myslet na nové nastavení časového limitu (a nezvyšuje se Vám ISO zbytečně při snímání širokoúhlou optikou).
Překvapivě snadné je udržení vodorovného horizontu (naklonění vlevo-vpravo, nahoru-dolů) díky dvousměrné vodováze viditelné přímo v hledáčku (mám vyvolání vodováhy namapované na jedno z tlačítek dosažitelné palcem pravé ruky, takže její zobrazení je opět bleskové, aniž odtrhnu oči od hledáčku).
Naopak s rozpaky se dívám na vychvalované ovládání autofokusu tlačítkem na těle, které zároveň přepíná ostření manuální a automatické. Ovládá se ukazováčkem levé ruky, kterou ovšem já většinou podpírám teleobjektiv (fotím z ruky) a mám ji od těla dost daleko. U malých objektivů skvělé, při focení ze stativu také, ale mně toto uspořádání nevyhovuje. Raději bych byl, kdyby tlačítko nastavení AF bylo na pravou ruku u stavového displeje. Jak je vidět, nelze se zavděčit všem..
Zato autofokus, to je u tohoto přístroje opravdová lahůdka. Pro mě je to jednoznačně největší přidaná hodnota přístroje. Nejčastěji používám objektiv Nikkor 300/2,8 VR2 s nasazeným telekonvertorem TC20EIII, případně TC17EII a tento bleskurychle ostřící objektiv se vzhledem k úbytku světla na telekonvertorech choval na starších tělech dosti dýchavičně. Na D90, D300 i D700 to rozhodně nebyl žádný zázrak a mnoho akčních scén mi díky tomu uniklo. Zvykl jsem si používat omezovač ostření na objektivu (6m-nekonečno nebo 2m-nekonečno), čímž jsem si trochu pomohl, ale ne ve všech situacích. Ovšem na těle D800 je to něco úplně jiného. Citlivost ostřících senzorů je snad o dva stupně lepší a rozdíl mezi ostřením s objektivem v omezeném a plném rozsahu nejsem vůbec schopen poznat. V této oblasti je pro mě těžké ubránit se nadšení. Sice jsem si už zvyknul a tolik to nevnímám, ale zavzpomínám-li na dobu nedávno minulou, nechápu, jak jsem vůbec mohl něco vyfotit ;-)
Počet, rozmístění a již zmíněná citlivost ostřících bodů je vhodná i pro smysluplné používání sledovacích zaostřovacích módů (3D). Doporučuji pohrát si s nastavením prodlev při kontinuálním ostření - jde o to, že tím zajistíte, aby při náhlém zakrytí objektu nějakým rušivým prvkem v popředí (skokovou změnou zaostřovací vzdálenosti) zůstal AF určitou dobu na původním místě a nepřeostřoval ihned na něj (typická situace: sledujete letícího bahňáka a dostane se mezi Vás keř, není žádoucí, aby AF ihned přeostřil na keř, ale danou dobu zůstane zaostřen na původní vzdálenost a až pták zpoza překážky vyletí, sleduje ho nadále). Nelze doporučit nějaké univerzální nastavení, ale na mé focení se osvědčily spíše delší doby.
Obrazová kvalita je vynikající, předpokladem je ovšem i používání kvalitních objektivů, které jsou schopny čistě přenášet obraz i v takovém rozlišení. Nasazení Nikonu D800 pro makro a další statické fotky, často upnutém na stativu, je zřejmé. Množství detailů v 36Mpx-lovém obraze je fantastické. Zato při akčním snímání si uvědomíte pro mě jedinou nevýhodu D800 - a to je pomalé sekvenční snímání. Je mi jasné, že datový tok při přenosu 40MB snímků v RAWu je maximální, ale 4sn./s je na akci docela málo. Při nasazeném battery gripu a DX módu se sice zvyšuje na 6sn./s, ale kdyby D800 snímala touto rychlostí i na FF, neměl bych co přístroji vytknout.
Shrnutí
Za samozřejmost v profi třídě digi zrcadlovek považuji kvalitní zpracování, jemné nastavování back/front fokusu pro různé objektivy, prachutěsnost a voděodolnost.
Zde jsou vlastnosti důležité pro mě, jakožto fotografa převážně živé a prchající přírody (snažil jsem se seřadit od nejdůležitější) :
+ výkon a citlivost autofokusu
+ výkon na vyšší ISO
+ rozlišení (nahradí crop faktor)
+ dynamický rozsah (zachraňování stínů nebo přepalů z RAW často velmi úspěšné)
+ přepínání velikosti snímané plochy čipu = různá nastavení crop faktoru - hodnoty 1 (FF), 1,2 a 1,5 (DX, APS-C)
+ drobné zpříjemnění obsluhy funkcemi typu vodováha, lepší AutoISO, apod.
- pomalé sekvenční snímání (pro mě jediný zápor stojící za zmínku)
- velikost souborů (kvůli nárokům na výpočetní techniku - pořídil jsem SSD disk na zpracovávání fotek, s 10 let starým PC už nevystačíte)
Na závěr si dovolím připomenout to, že je jisté, že sebelepší přístroj za Vás fotky neudělá. Fantastické fotografie vznikaly i na jednoduchých fotoaparátech dávné minulosti. V čem Vám ale může výrazně pomoci, je zvýšení pravděpodobnosti, že dokážete zážitky z divoké přírody úspěšně zaznamenat. A to taky není málo.
Doufám, že Vám mých pár postřehů pomůže při Vašem výběru fototechniky a jestli Vám nějaká informace chybí, klidně se zeptejte.
Pěkné světlo a dostatek času na focení přeje
Martin
