Prodloužený víkend na jihu Maďarska jsme si dopřáli začátkem července. Od soboty jsme s Ondrou a kamarádem Honzou prolézali známá i neznámá místa uvnitř i v okolí maďarského Národního parku Kiskunság (čtěte dál).
Zdálo by se, že není vhodná doba na mokřadní ptáky, ale překvapivě jsme jich viděli dost. K tomu ještě hnízdící poštolky rudonohé, už vylétlé mandelíky, vlhy a třešinkou na dortu byl objev marihuanového políčka umně skrytého uvnitř slunečnicového. V tu chvíli mi bylo i líto, že nepatřím mezi její uživatele a spokojím se s lahví dobrého vína :-)
Večer se objevovali chrousti mlynaříci (Polyphylla fullo) a hlavně jsme spali v lovišti lelka nočního.
Brzká rána jsme trávili ve fotovoru (samozřejmě mimo NP) a pozorovali rybáky bahenní. Jejich lov, vzájemné šarvátky a péče o potomky se neomrzely.
V rákosí podél mokřadů bylo možné narazit na kvakoše, volavky bílé, červené i popelavé.
Kromě nich občas vyjely z rákosí husy velké, potápky malé a pár potápek rudokrkých s mládětem.
Na vedlejší vodní ploše s břehy bez rákosí se Ondrovi podařilo vyfotit vodouše tmavé - jednoho ještě v krásném svatebním šatě, zatímco druhý už přepeřoval a byl nezvykle strakatý.
V podvečer jsem zkusil pár fotografií trochu jinak, protože by byla škoda nevyužít nebývale spolupracujících rybáků, dokonce i večerní očista potápky malé probíhala před mým fotovorem. Měl jsem v hlavě představu večerní protisvětlové fotky rybáka, ale nepodařilo se mi ji zrealizovat. Alespoň jsem ji večer povykládal Ondrovi a on ji druhý den, kdy byl ve fotovoru zase on, donesl spokojeně na kartě se slovy "..myslel jsi to nějak takhle..?" V takových chvílích je těžké nezabít vlastní dítě :-)
Večer při mazání fotek a koštování místního Pinot Grigio kolem nás (kromě hladových komárů) prolétávali lelci noční lovící chrousty. Prostě nádhera.
Několik krásných tropických dní na jihu Maďarska skončilo.
Návštěvu vřele doporučujeme.
